Cesta: Pro turisty / Město Hranice / Historie, památky a zajímavosti / Památky


obsah:

Památky v Hranicích 

Hradby 

Nejstarší městské hradby, pravděpodobně jen valové opevnění, byly zřízeny mezi léty 1292 - 1296. Cimburkové vystavěli ve městě před polovinou 15. století kamenný hrad a snad tehdy také opevnili Hranice vnitřní hradební zdí. Patrně za Pernštejnů (1475 - 1547) byl ve svahu kolem města vybudován druhý, vnější, pás hradeb z lomového kamene a s baštami, který se dochoval dodnes.

Zámek

Hranický zámekPernštejnské nám. 1 - Na severní, nejméně chráněné straně města, byla vystavěna tvrz, připomínaná poprvé v roce 1398. Páni z Cimburka (1431 - 1475) ji upravili na kamenný hrad, který byl ještě za Pernštejnů (1475 - 1547) přestavěn a rozšířen. Nechali vybudovat také hlavní věž (64,7 m), v jejímž patře zůstal dodnes zachován pozdněgotický prevet. Jan Kropáč z Nevědomí (1553 - 1572) si dal přestavět své sídlo v duchu pronikající vrcholné italské renesance v trojkřídlý dvoupatrový zámek, s nádvorními arkádami. Na přelomu 16. a 17. století jej Zdeněk Žampach z Potnštejna přestavěl do dnešní podoby, dal prodloužit křídla severním směrem, zhotovit vstupní portál, dostavět arkády a zbudovat unikátní jednopatrové severní křídlo, kterým se volně přecházelo do hospodářského předzámčí. Václav Mol z Modřelic nechal vyzdobit zámecké místnosti štukami a nad vstupní portál umístit reliéfní nástavec se svým erbem. Za účast ve stavovském povstání byl odsouzen k doživotnímu žaláři a konfiskovaný hranický majetek se dostal do rukou Dietrichštejnů, kteří jej vlastnili až do roku 1858.
Další staletí přinesla zámku spíše jen destrukční zásahy. Byly zde kanceláře i byty úředníků. Od poloviny 19. století byly postupně zazděny arkády. Předzámčí, kde byla sladovna, pivovar a sýpky, v roce 1948 vyhořelo a bylo o jedenáct let později odstraněno. V letech 1997 - 1999 byl na náklady města a státu zámek rekonstruován, byly odstraněny zazdívky arkád, sloupy očištěny, dvůr zastřešen. Dnes patří hranický zámek k nejkrásnějším pozdně renesančním stavbám na Moravě.

Hrad Svrčov

3 km jihovýchodně od města - Hrad se rozkládal na skalnatém ostrohu vysoko nad Teplickým kaňonem na pravém břehu řeky Bečvy na místě dřívějšího sídliště z mladší doby kamenné. Byl vybudován patrně ve 14. století, ale už v roce 1548 se uvádí jako pustý. Dnes je patrný jen hradní příkop a val.

Kostelíček 

2 km východně od města - V jeho areálu se nachází hřbitov obklopený zdí se 14 kaplemi křížové cesty (vysvěceny 1739), pozdněrenesanční brána, raněbarokní kaple sv. Antonína Paduánského (připomínaná poprvé roku 1658), kříž s Kristem z pozdního 18. století se sochami P. Marie a sv. Jana Evangelisty po stranách, a kostel Narození Blahoslavené Panny Marie s magdalénskou kaplí (1824). Kostelík je na tomto místě poprvé písemně připomínán v roce 1492. K roku 1595, jak upomíná letopočet na kříži dodatečně zazděném v kruhovém okně, byl buď znovu vystavěn kostel v tradičně gotickém vzhledu nebo původně plochý strop hranický stavitel F. M. Vlach sklenul valenou klenbou s renesanční štukou a při této příležitosti byla snížena a zaoblena původně hrotitá okna. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Narození Panny Marie z roku 1781. Levý postranní oltář nese obraz 14 sv. pomocníků od J. H. A. Gallaše.

Stará radnice

Stará radniceMasarykovo nám. - Patří k nejkrásnějším projevům stavebního ruchu 16. století. Hvězdicová klenba pozdněgotického sálu je z roku 1528. Stavba nárožního domu byla dokončena v roce 1544, jak potvrzuje i renesanční portál s letopočtem a iniciálami neznámého mistra kameníka M. B. Snad v roce 1571 vystavěli na nároží budovy s historizující fasádou z roku 1869 hranolovou věž s obydlím věžného a ochozem. Při úpravách za protektorátu bylo obnaženo pozoruhodné cihlové žebroví Gotického sálu. Po přemístění Městského úřadu na nově zrekonstruovaný zámek v roce 1998 byla radnice nově zrekonstruována. Od roku 2001 zde sídlí Městská knihovna, Městské muzeum a galerie, Základní umělecká škola a Městské informační centrum.


 

Měšťanské domy

Domy na náměstíMasarykovo nám. - Hranické náměstí lemují řadové, většinou dvoupatrové domy, z nichž některé mají pozdněgotické stavební jádro, ale nejstarší části většiny hranických domů pocházejí až z druhé poloviny 16. století. Tehdy bylo také v přízemích domů vytvořeno podloubí, které původně lemovalo celé náměstí a přilehlé ulice, ale od 19. století v něm byly zřizovány obchody. Zachovalo se jen v ulicích Zámecká, Radniční a částečně Janáčkova. Zásahy z přelomu 19. a 20. století daly většině domů historizující ráz nebo novorenesanční fasádu. Do tzv. Čaputovského domu (Masarykovo náměstí 20) se vstupuje kamenným renesančním portálem z roku 1583. V nárožním domě (tzv. Pernštejnský dům) dnešní Komerční banky se dochovala štuková renesanční výzdoba stropu.

Dům se sgrafity

Hřbitovní 265 - Renesanční přízemní dům na předměstí, donedávna ještě s doškovou střechou, byl dlouho v literatuře mylně uváděn jako českobratrská škola. Vlastnil jej a v roce 1583 vyzdobil sgrafity Jan Červenka Turnovský, který v Hranicích pracoval jako malíř a iluminátor až do své smrti v roce 1587. Ornamentálními a figurálními sgrafitovými výjevy vyzdobil zámek a četné měšťanské domy na náměstí. V červenci 1997 byl dům výrazně poškozen povodní.

Fara 

Školní nám. 38 - Barokní jednopatrová fara s mansardovou střechou má snad dochováno renesanční jádro. Přestavěl ji mezi léty 1773 - 1782 stavitel Jakub Antonín Slováček. Na faře je uložena pozdněgotická dřevěná socha Panny Marie z doby před rokem 1500, pocházející původně z Kostelíčka. V jejím sousedství stával gotický kostel, postavený v druhé polovině 13. století a zbořený po vystavění nového většího kostela na náměstí.

Farní kostel

Kostel Stětí  Sv. Jana KřtiteleMasarykovo nám. - Pozdně barokní klasicizující kostel Stětí sv. Jana Křtitele byl navržen v ateliéru brněnského dietrichštejnského architekta Františka Antonína Grimma v roce 1752. Výstavbu provedl mezi léty 1754 - 1763 Jakub Antonín Slováček ze Židlochovic. Impozantní stavba zcela pozměnila proporce náměstí a okolních jednopatrových domů. Vyniká především vypjatým průčelím s věží. Na jejím štítě je zavěšen dietrichštejnský znak.
Výzdoba kostela pochází většinou jednotně z 60. let 18. století. Na hlavním oltáři je monumentální obraz Stětí sv. Jana Křtitele od brněnského malíře Josefa Sterna z roku 1762, v nástavci oltáře je obraz Bůh Otec trůnící v oblacích. V lodi kostela jsou dvě dvojice protějškových oltářů. Štukové plastiky první oltářní dvojice vytvořil Jan Adam Nesmann, kdežto obrazy Madony s dítětem a sv. Annou a obraz sv. Jiří je od Josefa Františka Pilze z Olomouce. Na protějším oltáři jsou od Josefa Sterna obraz smrti sv. Josefa a v nástavci obraz archanděla Michaela. Druhou dvojici oltářů z let 1772 - 1773 zdobí plastiky od Václava Böhma a obrazy od dvorního malíře Johanna Nepomuka Steinera, stejně jako obraz Kristova křtu u křtitelnice: obraz Krista na Olivové hoře v nástavci doprovází vyobrazení krále Davida, oltář sv. Jana Nepomuckého zobrazuje Zpověď královny Žofie a v nástavci má obraz sv. Kateřiny Sienské. Na výzdobě oltářů se podíleli také sochař František o­ndřej Hirnle a řezbář a štukatér František Gallaš. Varhany zhotovil v roce 1767 Jan Výmola.

Pamětní deska popravy v r. 1627

Mírně vpravo před kostelem je v místě, kde kdysi stával městský pranýř, do asfaltu vložena pamětní deska, která upomíná na popravu dvou hranických měšťanů, kteří zde byli v roce 1627 za účast na protihabsburském povstání sťati. Dalších deset venkovských účastníků vzpoury, mezi nimi i dva hoši, bylo popraveno na předměstí za Horní branou.

Kostel církve českobratrské evangelické

Šromotovo nám. 791 - Původní stavba pocházela snad z první poloviny 16. století. Do roku 1622 sloužil kostel Jednotě bratrské. Aby se zde při dobývání města neopevnilo cizí vojsko byl v roce 1626 zbořen. Za moru v letech 1668 - 1680 vystavěl kníže Dietrichštejn na stejném místě barokní kostelík sv. Šebestiána s dřevěným kasetovým stropem, který vymaloval místní malíř Mikuláš Franta. Po uzavření kostelíka za Josefa II. Byl v roce 1786 přeměněn na skladiště soli. V roce 1923 byla stavba vrácena českobratrské církvi a renovována do dnešní podoby.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitovZborovská - Židé se začali v Hranicích usazovat postupně od roku 1611. Postavení židů ve městě definitivně stvrdil majitel panství kardinál Dietrichštejn v roce 1629 i jeho nástupce kníže Maxmilián z Dietrichštejna, který jim potvrdil držbu 17 městských domů, včetně synagogy a školy v dnešní Janáčkově ulici a vlastního hřbitova na předměstí. Ten byl založen pravděpodobně v polovině 17. století, kdy si židé zakoupili pozemek od sousední panské hospody. Do dnešních dnů se dochovalo okolo 400 náhrobků, nejstarší čitelný je z roku 1686. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1956. Hřbitov byl poškozen už za okupace, prakticky k úplné demolici a proměně v park došlo několik dní před listopadem 1989, ale následně byl zrekonstruován.


 

Gallašův dům

Gallašova 170 - Josef Heřman Agapit Gallaš (1756 - 1840) byl národní buditel, básník Puchmajerovy školy, malíř, lékař, sběratel lidové poezie a autor četných textů o uměleckých a historických památkách. Jeho rodný dům, patrně z roku 1755, je zajímavým dokladem typické předměstské architektury té doby. Nedaleko stojí tzv. Gallašova lípa.

Viadukty

Hranické viaduktyKamenné viadukty byly postaveny mezi léty 1844 - 1847 na tehdejší Severní dráze císaře Ferdinanda, aby překonaly značné výškové rozdíly v rozvodí řeky Odry a Bečvy a mělká, široká údolí u Jezernice a u Hranic. Viadukty pro druhou kolej vznikly až v 70. letech 19. století, třetí stavěli italští zajatci za I. světové války, dokončeny byly po válce. Hranické mají délku přes 400 metrů.


 

Železniční tunel 

Slavíč -250 metrů dlouhý a 6 metrů vysoký tunel vystavěný v letech 1845 - 1846 pod obcí Slavíč měl zabránit pohybům půdy, které se začaly projevovat při stavbě a současně vyřešit nesouhlas obyvatel Slavíče s dráhou, která rozdělovala obec na dvě části.

Vojenské ústavy

Domy původně rakousko-uherských vojenských škol byly vystavěny podle plánů profesora vídeňské techniky Wilhelma Doderera a vojenského stavitele Karla Schmidta v letech 1851 - 1863. Historizující architektura budov nese většinou neorománskou, někdy i neogotickou výzdobu. Tři hlavní průčelní budovy propojovaly vedlejší spojné trakty. Vznikla tak jednotná, 600 metrů dlouhá, chodba. Uvnitř jinak poměrně strohých budov svou zdobností vyniká bílo-zlatý interiér neobarokního Zrcadlového sálu. Skvostem areálu je kaple sv. Barbory. Vnitřní vybavení, z velké části navržené také Wilhelmem Dodererem, se nic nedochovalo. Na výzdobě se podílela řada vídeňských tvůrců, dochované fresky jsou od Karla Jobsta. Jen za Rakouska-Uherska se zde vystřídala dělostřelecká akademie, technická akademie, výchovný ústav, jezdecká kadetní škola, ale především vyšší vojenská reálná škola byla elitním zařízením, na kterém studovali i příslušníci vysoké šlechty, rok 1891 zde strávil básník Reiner Maria Rilke, a rakouský spisovatel Robert Musil, o svých studiích na této škole v letech 1894 - 1897 napsal autobiografickou prvotinu Zmatky chovance Törlesse.

Mauzoleum na městském hřbitově

Socha lva

Roku 1914 byl za městským hřbitovem zřízen vojenský hřbitov pro oběti 1. světové války. Jednalo se o vojáky z východní fronty, kteří zemřeli v rezervní vojenské nemocnici v Hranicích. K uctění jejich památky zde byl 12. srpna 1915 odhalen památník se sochou lva. Sochu vytvořila firma J. L. Urban & spol. pro město Olomouc (dodnes dvě tyto sochy stojí před budovou okresního soudu), kvůli estetické vadě na čelisti lva však Olomouc tuto sochu odmítla a se slevou ji zakoupila hranická rezervní nemocnice (štábní lékač Dr. Ernst Staniek). Svůj věčný odpočinek našlo v okolí sochy na 1550 vojáků mnoha národností.

Mauzoleum

Když byl vojenský hřbitov roku 1937 připojen k městskému hřbitovu, byly ostatky vojáků přesunuty do nově vybudovaného mauzolea, na nějž byla socha lva přemístěna. Působivý projekt mauzolea vytvořil z iniciativy správce policejního úřadu Václava Kvapila mjr. Ladislav Procházka, stavební práce provedla technická rota 34. pěšího pluku střelce Jana Čapka. Materiál poskytlo město Hranice. Jedná se o architektonicky velmi zajímavý a v České republice ojedinělý projekt. K rekonstrukci stavby došlo v letech 2006–2007.

Synagoga

Janáčkova 728 - Byla postavena v roce 1864 na místě starší „dřevěné" podle návrhu architekta Franze Machera z Vídně v maursko-byzantském stylu oblíbeném pro synagogy té doby. Pro nedostatek místa mezi okolní zástavbou v zadní části domu bývalé židovské školy není orientována směrem k Jeruzalému, ale směřuje k východu. Dnes je zde výstavní síň.

Palác Kunz

1. máje 328 - Výrobce vodovodů a čerpadel Antonín Kunz, si nechal v roce 1897 postavit pro svou rodinu a kanceláře firmy jednopatrový neobarokní palác začleněný do francouzské přísně geometricky členěné zahrady. Dům navržený pražskými architekty Janem Křiženeckým a Josefem Pokorným vyniká skvostností a bohatostí dekoru.

Weinbergerův rodinný dům

Farní 42 - Jednopatrový dům postavený v roce 1933 podle návrhu významného brněnského architekta Arnošta Wiesnera. S hladkou omítkou načervenalé barvy, nápaditým uspořádáním červeně natřených oken zasazených v rovině zdi a dalšími prvky červené barvy ve vnějším vzhledu i interiéru působí velmi sugestivně. V roce 1960 byl necitlivě přestavěn, poslední patro sníženo a původně rovná střecha nahrazena sedlovou.

Caivasovy vily

Hranické a teplické vily pražského architekta Karla Caivase tvoří pozoruhodný soubor šesti pozdněfunkcionalistických domů z konce 30. let, který nemá v hranickém prostředí obdoby. Caivasův romantismus změkčuje původní funkcionalismus užitím různých struktur materiálů (neomítaný kámen, hrubá struktura omítky, tmavé dřevo, režné zdivo soklu, pálená krytina), návratem k valbové střeše i různých prvků vesnické architektury, jako jsou arkýř, roubení, oblouk a sloup. Sternova vila, Teplice nad Bečvou 67, (1938-1939) - Tomancova vila, Jurikova 246, (1938) - Kerbrova vila, Pod Hůrkou 1065, (1938) - Polednova vila, Teplice nad Bečvou (1939 - 1940) - Seidlova vila, Skalní 275, (1939 - 1940) - Maruštíkova vila, Pod Bílým kamenem 1268, (1940 - 1941).

Fricova vila

Pod Bílým kamenem 282, (1947). Architekt Lubomír Šlapeta z Olomouce zde úzce navázal na tradici lidového stavitelství i architekturu lázní, nacházejících se ostatně nedaleko. O oblibě takového romantického pojetí rodinného domu svědčí stavebníci, kteří si v 50. - 60. letech v Hranicích a okolí vytvořili četné kopie a varianty Fricovy vily.

Rodinný dům Králových

Pod Bílým kamenem, (1997 - 2000) - příměstský dům od zlínského architekta Pavla Mudříka. Jedna z nejpěknějších moderních staveb v Hranicích, dům byl oceněn jako hranická stavba roku 2000.

Sochy
Socha na Masarykově náměstí

Sv. Jan Nepomucký - na vyhlídce "U Janka" - nedokončená, z r. 1707 od mikulovského sochaře Ferdinanda Grosse, stála na náměstí, v r. 1770 převezena nad teplické údolí. Sv. Jan Nepomucký - u městského hřbitova - z r. 1716 od Konráda Spindlera z Lipníka n. B. , nejdříve stála na náměstí, později u mostu přes Bečvu, na současném místě od r. 1977. Sv. Jan Nepomucký - Třída 1. máje - z r. 1720, od neznámého autora. Panna Marie Bolestná - křižovatka Komenského a Hřbitovní - od neznámého autora z r. 1732. Panna Marie s dítětem- Pod lipami - z r. 1731 od neznámého autora. Panna Marie Immaculata - Masarykovo nám. - z r. 1729 od Josefa Ignáce Böhma. Sv. Anna - Masarykovo nám. - od hranického rodáka Josefa Břenka z r. 1872. Císař František Josef I. - Stará střelnice - z r. 1898, od vídeňského sochaře Emanuela Pendla. Původně stála před budovou školy na školním náměstí. Mistr Jan Hus - Sady Čsl. legií - pískovcová socha z r. 1923 od Julia Pelikána z Olomouce.

Text byl převzat z brožury Průvodce památkami města Hranic



Jazykové verze

  • Čeština
  • English