V sobotu 3. září přišlo na Václavské náměstí 70 tisíc lidí demonstrovat proti vládě. Řečníci určili vládu jako viníka za vysoké ceny, žádali demisi, provolávali, že chtějí být na světě i Evropě nezávislí, fandí Putinovi, deklarovali, že kdo pomáhá Ukrajině, je nepřítel. Zaznělo, že válka na Ukrajině není naše válka a někteří přítomní v davu byli silně osobně útoční směrem ke společenství EU, ve kterém žijeme. Osobně si myslím, že takto argumentovali především manipulátoři za řečnickým pultem, ale faktem je, že většina přítomných přišla vyjádřit především strach ze své budoucnosti.

Zvažme tedy kam nás různí ambiciózní rádoby politici a političky tlačí, aby na chvíli získali přízeň voličů, než ji pro svoji neschopnost opět ztratí.

V Evropě jsou zatím zjednodušeně pouze dvě uskupení, která nás budou přímo ovlivňovat, a to společenství států EU a Rusko. Nepřímo i ostatní světové velmoci. Postoj, že budeme soběstační a na těchto nezávislí, je pouhou politickou iluzí. Můžeme si však vybrat. Starost o prosté lidi v porovnání s Evropou není v Rusku žádná. Viděl jsem úroveň nemocnic, vesnic a mizerného života, který tam žijí. Všichni u nás by měli vzít v potaz, zda v Rusku skutečně byli, nebo zda žijí v naivitě z neznalosti. Nakonec všichni jedou na dovolenou do evropských států, do Ruska téměř nikdo. Navrhuje se z EU vystoupit, ale východ nic pro lepší život nenabízí. Chce si nás jen koupit a následně podmanit za ropu a plyn.

Rusko porazilo ve 2. světové válce Hitlera a jeho nacistickou ideologii. Nacismus byl především okamžitou likvidací demokracie, uchopením moci za pomoci ozbrojené síly, nahrazením parlamentních legislativních procesů výnosy vůdce a imperiální expanzí. Rusko dnes nerado slyší, že Stalin pod rudou vlajkou učinil totéž. Nastolil vojenskou diktaturu a fyzickou likvidací oponentů, odstraňoval ve společnosti rozdílné názory. Imperiálním napadením Polska v roce 1939 a řízením prostého lidu prostřednictvím nebývalého teroru jasně prokázal, že o žádnou novou socialistickou společnost nejde. Šlo o moc a expanzi jako vždy. Car byl nahrazen diktátorem, který nesl jméno Stalin.

Rusko je nesmírně bohatá země na všechny strategické suroviny. Pokud by po ukončení 2. světové války využilo prodej plynu, ropy i nerostných surovin ku prospěchu a rozvoji své země, muselo by předstihnout i Švýcarsko. Nestalo se. Lidé jsou chudí a zhruba tisícovka oligarchů vlastní 90 % národního bohatství Ruska. Pokud si tedy na Václavském náměstí někdo myslí, že s panem Putinem přijde blahobyt, je mi ho líto.

Do vojenského společenství NATO vstupuje v současnosti Finsko a Švédsko. Dobře vědí, že společná obranná strategie mnoha států je vůči agresivnímu Rusku vyváženou silou. Samostatně neznamenají nic. Finsko napadení Ruskem již v roce 1939 zažilo, my jsme stáli před ruskými tanky v roce 1968 a řada států na hranici s Ruskem stále o svoji suverenitu musí bojovat, tak jako například Gruzie. Nikde na světě se obyčejným lidem nežije tak dobře jako v Evropě, tak važme výkřiky na Václavském náměstí.

Za to co se dnes děje nemůže premiér Fiala. Evropské plánování jednoznačně podcenilo svoji energetickou bezpečnost a vrhlo se bez záchranné vesty do ekologických změn. Odstavilo uhelné i jaderné zdroje. Za tuto pošetilost, důvěru k Rusku i nekvalifikovanost plánovačů v Bruselu zaplatíme. Nejnebezpečnější v této době jsou však ti, kteří rozvracejí jinak funkční systém nebo nás za pár kubíků plynu chtějí uvrhnout zpět pod vládu oligarchů v Rusku. Někteří z nich prozřeli a tak nějak nahodile umírají, jiní vyhrožují užitím jaderných zbraní.

Ukrajina se nelekla a skutečně se tam nebojuje zatím za nás. Samostatný stát Ukrajina bojuje za to, aby Rusko respektovalo ostatní státy a jejich suverenitu, demokracii i evropskou spolupráci. Pan Putin hovoří o denacifikaci Ukrajiny. Sám vládne jako car s pomocí vojenských složek, ve věznicích umlčuje opozici, na hranicích ohrožuje silou a do světa mává jadernými zbraněmi a to už se nás skutečně týká. Pokud tedy porovnávám skutečné prokazatelné chování, znaky nacismu naplňuje Rusko.

Nevím, zda toto vše lidé na Václavském náměstí zvážili. Pokud budeme podléhat iluzi jednoduchých řešení, která nám servírují různí demagogové, zpronevěřujeme se odkazu T. G. Masaryka, jsme na nejlepší cestě ztratit svobodu a život v demokracii a stát se gubernií ruského impéria.

Jiří Kudláček
starosta města