Radovan Langer se narodil v Olomouci, kde také studoval na Katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty UP Olomouc. Poté nastoupil jako učitel výtvarné výchovy na ZŠ Šromotovo v Hranicích.

V roce 1984 se do Hranic přestěhoval a naše město se mu stalo trvalým domovem. Zde se také oženil a založil rodinu. V roce 1988 nastoupil jako učitel výtvarné výchovy na Gymnáziu Hranice, kde se v roce 1993 stal ředitelem a v této funkci vytrval až do roku 2020, kdy odešel do důchodu.

V roce 1990 byl jedním z iniciátorů spolupráce města Hranic s Voorburgem v Nizozemí, o deset let později získal čestné občanství tohoto města. V letech 2006 až 2010 a poté od roku 2018 až dosud byl zastupitelem města Hranic.

Jeho celoživotním osudem bylo ale výtvarné umění. Ve své volné tvorbě se věnoval malbě a kresbě, v posledních deseti letech i volné sochařské práci v kovu a ve dřevě. Společně s dalšími hranickými výtvarníky založil Volné sdružení hranických výtvarníků. Působil jako kurátor výstav v ČR i zahraničí a byl také významným výtvarným teoretikem a zakladatelem směru, zvaného klopklopismus.

Radovan Langer byl dlouholetým členem Unie výtvarných umělců Olomoucka a členem Spolku pro současné abstraktní umění v rakouském Linci. Od roku 1981 uspořádal více než 30 samostatných výstav v České republice a zahraničí, od roku 1976 obeslal více než 120 kolektivních výstav u nás, v mnoha zemích Evropské unie i zámoří (Kanada, USA / Kalifornie).

Do posledních chvil tvořil a vystavoval. V první polovině letošního roku ve spolupráci s Městskými kulturními zařízeními Hranice uspořádal výstavu s názvem NENÍ / JE, která byla k vidění ve výstavní síni Stará radnice. Zde vystavoval zejména práce vzniklé během posledních deseti let, obrazy (olejomalby a akryly), kresby, fotoprinty a dřevěné či kovové objekty. Na začátku července pak uspořádal již sedmý ročník mezinárodního výtvarného sympozia Hraniceum.

S odchodem Radovana Langera ztrácíme významného a oblíbeného hranického umělce, který svůj život nevěnoval pouze vlastní tvorbě, ale zapojoval se i do organizací výstav a sympozií, podněcoval k tvorbě své kolegy výtvarníky, ale také se aktivně účastnil veřejného života. Čest jeho památce.